Olgoj chorchoj

Setkání a pátrání

Ač existují svědectví několika očitých svědků a mnoho legend o tomto pouštním červu, jeho existence je velmi pochybná.

Ilustrační vyobrazení olgoje chorchoje od belgického malíře Pietera Dirkxe.

Žádný z vědců tohoto mytického tvora nikdy neviděl, ale víra v něj je mezi Mongoly silná a někteří jsou přesvědčeni, že se nejedná o zvíře, ale o nadpřirozenou bytost, a tak se bojí jeho jméno jen vyslovit. Svědectví jsou údajně téměř shodná, tudíž nelze možnost existence zcela jednoznačně popřít.

Údajně jsou známy situace, kde pastevci vyprávějí o svém setkání s olgojem. Jeden takový příběh popisuje muže, který jednou vstoupil do jurty a viděl tam na zemi ležet olgoje, tak rychle popadl ocelový kotlík na čaj, který se nachází ve většině jurt, olgoje jím přikryl a rychle vytáhl ven před jurtu. Kotlík ovšem téměř okamžitě zežloutl a jevil známky jako po leptání kyselinou. Ostatně údajně všechny věci, které přišly do přímého kontaktu s olgojem, žloutnou díky působení silného jedu, který je pravděpodobně takového složení, že dokáže leptat i kov. Díky tomuto jevu se v mnoha textech o olgoji objevují informace o tom, že jej přitahuje žlutá barva,ale je to jenom domněnka.

Pátrat se po olgojovi vydala v roce 1990 česká výprava, v červnu 1991 v časopise Fate publikoval Ivan Mackerle článek, kde tvrdí, že olgoj zabíjí elektrickým proudem.

Graffiti, 2009. Autor: V. Vizu.

Popis

Někteří zoologové si myslí, že by se mohlo jednat o jeden z druhů z čeledi scinkovitých – někteří z nich jsou jen málo podobníplazům, např. australský scink uťatý, jehož hlava i ocas jsou jen málo rozeznatelné od těla. Ovšem scinci mají bez výjimky nožky, zatímco všechna svědectví o olgojovi poukazují na tělo bez končetin.

Bývá popisován jako hladký živočich připomínající přerostlou žížalu nebo také tlusté střevo naplněné krví. Dosahuje údajně délky 0,5 až 1,5 metru. Někteří pro popis jeho zevnějšku používají také výraz „šiška salámu“. Dle výpovědí dokáže člověka usmrtit na vzdálenost až šesti metrů. Při útoku se jeho narůžovělá barva změní v rudou, jeho přední část těla se vztyčí a celkově velmi ztmavne.

Objevuje se jen v červnu a červenci, nejteplejším období roku, kdy se zahrabává do písku nebo zalézá do děr. Při pohybu se neplazí dopředu, ale koulí se do strany, jakoby zametal, a zanechává tak charakteristickou stopu.

Jedna verze tvrdí, že olgoj používá pro útok elektřinu, kterou generuje ve svém těle, a poté pomocí výboje zasáhne svůj cíl. Druhá verze spočívá v tom, že olgoj má na svém těle vak, nebo lépe bublinu, kterou v případě potřeby naplní jedem, který vytváří pomocí složek své potravy, a rychlým smrštěním bubliny naplněné jedem dojde k jejímu protržení a vystříknutí jedu na cíl. Složení jedu je dostatečně silné na to, aby zabilo dospělého člověka po několika vteřinách kontaktu s pokožkou.

Kulturní odraz

• Červ olgoj chorchoj vystupuje ve stejnojmenné povídce Ivana Jefremova (napsána 1942–1943) a je krátce zmíněn v Planetě nachových mračen (vyd. 1959) a v dalších dvou dílech bratrů Arkadije a Borise Strugackých. Byl také námětem jednoho z příběhů v britském komiksovém týdeníku 2000 AD a objevuje se v románu Spook Country (vyd. 2007) spisovatele Williama Gibsona.
• Spekuluje se, zda byl olgoj chorchoj inspirací Franku Herbertovi pro pouštní červy v jeho slavném románu Duna.
• Olgoj chorchoj se vyskytuje také v bestiáři Dračího doupěte.
• Olgoj Chorchoj se nazývá i píseň skupiny Medvěd 009
• Olgoj chorchoj se vyskytuje také v knize Ludvíka Součka Krotitelé ďáblů.